Vlci

Po procházce byla celá nesvá, u večeře nemluvila a hledala útěchu v polévce.
„Copak je, broučku?“ vzala si ji na klín maminka.
„Tatínek říkal, že v lese žijí vlci,“ zašeptala Anetka s očima jako talíře. „Co když přijdou k nám domů?“
Klára ji pohladila po copaté hlavě. „Řekneš jim, že jsem doma. Na mě si žádný vlk nepřijde!“

Tehdy ji ukonejšila, ale když odešla, vlci se v nočních můrách vkradli zpátky. Zamykala by se na tisíc západů, aby neslyšela drápy skřípající na okenních tabulích. Nikdy úplně neodešli, dokud se nenarodila Karoline. Svou malou holčičku by před vlky chránila bez zaváhání.