Chlupatá pohroma

„Ahoj, jsem doma!“
„Rychle zavři dveře, nebo všichni utečou!“
Z obývacího pokoje se ozvalo dětské zapištění: „Jedničko, neokusuj ten koberec! Jdi pryč! Nebo seš Trojka?“
„Už zase utekli králíci? Copak jim jeden pokoj nestačí? Ať tě to ani nenapadne!“ nově příchozí se vrhla po chundelaté kouli, která již očichávala její kozačky.
„Opravdu jsme je měli vykastrovat. Nebo nekupovat samce a samičku a už rozhodně je nestrkat do jednoho pokoje. Já věděla, že to nedopadne dobře. Tahle naše „opatření“ vedla leda k podpoře porodnosti.“
„Jak jsme měli tušit, že králíci mohou mít osm mláďat?“
„Nestěžuj si a pomoz mi je pochytat.“