Kdo chce víc, nemá nic

Takové pěkné boty, pomyslel si zlodějíček. A jsou tak příhodně opuštěné. Shodil svoje škrpály, natáhl si holínky a rozběhl se pryč.
Kde to jsem? Tady to vůbec neznám. Vykročil k nedaleké hospodě… a v tom se ocitl uprostřed pole pod osamělým stromem.
Vyděšeně se rozhlížel.
„Krááá krááá krááást se nemá,“ zakrákala vrána a odletěla.
„Sssssyčáku,“ dodal had a zmizel v trávě.
Od lesa se blížil vlk.
„Vrrr vrrrať ty boty,“ vycenil zuby.
„Ale jak? Nevím kam!“
Vlk zavětřil a ukázal mu směr.
Když zlodějíček našel dům, kde sedmimílové boty ukradl, konečně je mohl zout.
Od té doby chodil raději bos.