Zázrak v pravé poledne

Většina zázraků se stává o půlnoci, ale ten můj, ten se stal v pravé poledne.
Ležím si tak ve své měkké teplé postýlce a cumlám svůj oblíbený prst. Všude jen obvyklý příjemný šum, tu a tam nějaké zvuky, ale jinak příjemně ticho - ideální prostředí pro relax.
No a pak najednou zemětřesení! Stěny se začnou třást, ozývá se rytmické dunění, zvenčí slyším lidi pokřikovat a dupat okolo… Mám strach a hledám, čeho bych se přidržel, ale než se stihnu chytit, mě to začne vcucávat.
Táhne mě to úzkým tunelem a najednou ostré světlo a hluk…
V pravé poledne jsem se narodil.