Já a ty

Leží mu na hrudi a poslouchá jeho dech. Klidný. Pravidelný. Snaží se to v hlavě sečíst.

Kolikrát takhle usínala.

Kolikrát ji podržel, aniž by o to žádala.

Kolikrát jí rozuměl i ve chvílích, kdy to ona sama nedokázala.

Kolikrát stačila jen jeho přítomnost.

Nemá pro to, přesná čísla.

Otočí se k němu. Oči má zavřené, ale jeho ruka si ji automaticky přitáhne blíž.

Jako vždy. Bez přemýšlení.

"Víš..." zašeptá do tmy. "Když si to všechno sečtu..."

Nedořekne to.

Nemusí.

On ji jen jemně pohladí po zádech.

A ona se k němu přitiskne blíž.

A to jí stačí.

Jen oni dva.