Modlitba [7]

Jak blízko mi, Bože, jsi, když trpím… a jaká ironie, že Ti nikdy nejsem dál!

Někdo k Tobě utíká jen v dobách trápení, ale když se má dobře, ani si nevzpomene.

Já to měla vždycky naopak. Jak snadné mi přijde se modlit, když mám za co děkovat, když je víra posilněna vším dobrodiním, kterého se mi dostává. Ale jak těžké to je, když dny přikryje temnota. Jsou chvíle kdy nevěřím, že vůbec jsi. Chvíle kdy pochybuji, že se zajímáš. Ukřižovaný Bůh někde v dálce a hlubinách času mojí duši nestačí.

Někdy odříkávám modlitbu už jen tak ze setrvačnosti.

Nevěřím.

Doufám.