Láska na první pohled

Polibky pro ni kdysi nic neznamenaly.

Byly rychlé, jednorázové, zapomenutelné.

Stačilo jí málo.

Krátké chvíle, které nic neznamenaly. Rána bez otázek. 

Bylo to bezpečné.

Nemusela milovat. Nemusela nic cítit.

A hlavně... Nemusela se bát.

Teď stojí naproti němu a poprvé neodchází. Zůstává po jeho boku. Dívá se na něj déle než by měla. Pouští ho blíž, než si kdy dovolila.

A ví, že už není cesty zpět.

Protože právě tady, kde je všechno skutečně, přichází strach.

Čím blíž ho k sobě pouští, tím víc ho miluje.

A paradoxně v tu chvíli jí dochází, že o to víc ho nechce ztratit.