Bez dechu

Lehátko vystoupalo nad mokřady. Princ se věnoval multitaskingu - ležel, jednou rukou svíral žabí nožky, podivoval se nad podivnostmi obojživelné kartografie a usilovně porovnával tvary zakreslených louží s vodními útvary pod sebou. 

„Ta mapa nesedí!“ oslovil nejnafoukanějšího žabáka.

„Tsssss,“ oslovený se chytil za pusu a vypoulil oči. 

"Tsssss," žabí balónky se začaly mrskat. Divoce gestikulovaly, předními prackami ukazovaly na zavřené papuly a podezřele rudly. 

Líbací skokan se zarazil uprostřed stravování a s otevřenou pusou se zahleděl do nebe. Zapomněl dýchat. Ožvýkaný oběd ze sebe setřásl sliny a útlou nožkou ho kopl do jazyka: „Až naprší žabzzáci!“ 

Kolem skokana nastalo boží dopuštění.