Z deníku dobrodruha II 18 - Kdopak se naděje, že by svitla naděje

Dvě hodiny letu.

Klíšťáka jsme nechali, ať nás dojde.

Na kraji lesa vesnice.

"Zkusíme to tam, nebo letět dál?"

"Přistaň, poptám se."

Klepeme na dveře starého alchymisty, ke kterému mě místňáci nasměrovali.

"Čo pa po ně cete?"

"Otrava jedem na zbrani, svedeš s tím něco?"

"A jektvary stě dalí?"

"Jasně, všechno až po tropiko*."

"Ňo, koukňu še, poťťe vnítš."

Stařeček se hrbí, strká něco do rány, přitom si cosi brblá.

"Vim, čo by pomóhjo."

"Tak sem s tím, jestli za to nechceš království."

"Ňo ďrahy ťo ani nění. Ale šaprfojtě došjo mi kafe!"

"A?"

"Ňó bež něj kofeiňovu boumbu něňamichám!"