Jako kvačna

Srpek měsíce fascinovaně sledoval svoje odrazy. Ten zářivější sebou mrsknul.

„Slizsská lássska!” Kulevra se ovinula kolem balvanu a ocáskem mrštně setřela žabí slzy. „Jak sssladce dojemné,“ zasyčela.  „A teď, vasss – y! Začni ssss rozsssvičkou! Čekám!”

Rozevřela  hubu.

Na kameni nastalo obojživelné dopuštění.

„Alberto, Skokane!“ zaúpěl zakletý žabák. „Vykvákni se na jméno. Biologická taxonomie nic neznamená! Neskákej!“

Alberto se zhoupl v zelených stehnech. Začal se rozkmitávat „Reprezentuj! Plň své sliby, i kdyby to byly chyby! Jeden za všechny, všichni za…”

„Vssspamatuj se!” Kulevra sklapla. „Sssebevraždy jsssou pod mou francoussskou důssstojnossst!”

Alberto vypadl z rytmu: „Madame?”

„Kurnique - blé! Vypadáš jako zssmoklá ssslepice!”