Naše řeč 1

Přístupnost: bez omezení (aspoň zatím, za nic ale neručím)
Varování: Varuji vás! A zároveň se omlouvám. Toto je jen další důkaz toho, že já nejsem autorka fanfiction...
Shrnutí: Úryvky z deníku studenta Druidské školy vysoké magie v Budči. Což je asi tak v kostce všechno.
Prohlášení: V povídce jsou použity postavy ze světa Druidské školy vysoké magie v Budči (viz www.budec.net). Vyskytuje se v ní také (prozatím) jedna postava ze světa Harryho Pottera, tudíž patří J. K. Rowlingové. Nejsem si ale jista, jestli by ji poznala a jestli by se k ní vůbec chtěla hlásit.
Tisíceré díky patří Aries, Neviâthiel a Julii za cenné konzultace a rady.
Věnování: Milá Jacomo, toto by měl být tvůj vánoční dárek. Moc se omlouvám, že povídka přichází tak pozdě. A jak, doufám, čtenáři poznají, není ani zdaleka hotová. Ráda bych se slavnostně zavázala, že ji dopíšu co nejdřív, abych splatila svůj dluh Ježíškovi za skvělou povídku, co jsem dostala. Ale znám se, proto radši nebudu slibovat nic, kromě toho, že udělám, co bude v mých chabých (jak jsme se přesvědčili) silách, aby tato první kapitola nebyla i kapitolou poslední. Doufám, že se konce dočkáš. Krásné Vánoce! Nebo spíš jen krásný nový rok...
18. srpna 1882
Dorazil jsem na místo. Cesta byla klidná a rychlá. Udělal jsem si jen dvě zastávky – první v Bruggách a druhou ve Fuldě. Potom už jenom nezbytné několikeré přemísťování po okolních lesích kvůli bezpečnosti. Jindy by mi to asi přišlo jako ztráta času, dnes jsem byl ale vděčný za každou vteřinu cesty navíc. Cestování podivuhodně smývá vzpomínky na to, co jsme nechali za sebou…
Budeč… První dojem byl přinejmenším rozpačitý. Ze svých předchozích zkušeností, jak kouzelnické školy vypadají, jsem čekal pompézní hrad, a zatím přede mnou stálo něco, co vypadalo jako malá tvrz nebo venkovské sídlo zchudlého lorda se spoustou malých chatrčí okolo. Všechno tak nevýrazné, nenápadné, skoro ošuntělé. Hned po příjezdu mě odvedli do chatky, kde mám bydlet, a dál se se mnou nikdo nebavil. Nutno ovšem podotknout, že tu prakticky nikdo není. Prázdniny zřejmě i tady znamenají pro většinou studentů návrat k rodině. Klid na učení a práci mi vyhovuje, ale přesto myslím, že společnost ostatních kolegů uvítám. Samota mi až moc připomíná, že už se nemám ke komu vracet.
Hned druhý pohled na Budeč už byl přívětivější. Na své ubytování si nemohu v nejmenším stěžovat. Všechny zvěsti o tom, že studenti spí na slámě přikrytí pouze svými plášti a jedí kořínky, které si sami nasbírají v lese, se ukázaly jako smyšlené, nebo aspoň značně přehnané. Osobně se mi tenhle neokázalý komfort zamlouvá mnohem víc než naleštěné kohoutky prefektské koupelny.
Večer mě čekalo krátké setkání s ředitelem. Je to mimořádná osobnost. Už kvůli tomuto setkání mi stálo za to vážit sem cestu. Přesto je hlavním poznatkem, který si z tohoto setkání odnáším, zjištění, že se mám hodně co učit, ještě než začne semestr. Jak se ukázalo, moje znalosti latiny jsou katastrofální. Nechť je mým heslem pro příští dny Audi, vide, tace, sed disce!