Cihelny V: Existenciální krize

Jsou chvíle, kdy si člověk přeje být někým jiným. Někým lepším, schopnějším, chytřejším. Přejete si dělat něco jiného. Něco významnějšího. Něco co posměváčkům vezme vítr z plachet. Vlastní nohy, staré knihy, které pamatují obě světové války i císaře pána, a obyčejný fotoaparát… To přeci všem těm elektronovým mikroskopům, rentgenové difrakci nebo Rammanově spektroskopii nesahá ani po kotníky. Ale pak stejně zase vyrazíte ven v pohorkách a fotoaparátem na krku. Otevřete oči a zjistíte, že některé věci vám ani ty nejsofistikovanější vědecké metody nedopřejí. Pocit, že děláte něco, co třeba jednou někomu poslouží. A v laboratoři nikdy nepotkáte tolik zajímavých lidí.