05 Cestovní horečka

Kotarno se opět řítí tmou.
Cíl: Ovathor
Vzdálenost: 3 200 000 000 km
ETA: 64 hodin

Šumění vln na tropickém ostrově, večer a pláž.
Klapnutí kovových spon, které uvolní spoutané kadeře.
Pohyb nehtu rozdělí tkaninu uniformy.
Derzi Nishnarro se těší na zasloužený spánek.
Ticho náhle ruší červená blikající koule spolu s neodbytným zvukem naléhavého upozornění.
Co se děje? Kdyby bylo něco s lodí, už by ječel lodní poplach...
Klepnutí na kouli utiší zvuk, místo ní se zjevuje obličej kapitána: "Nishnarro, stavte se v mé kajutě."
Hlas zní nezvykle měkce až vláčně.
"Pane, je to důležité? Jsem už dost unavená..."
Tohle BUDE důležité...
"Raději si vemte rovnou pentavrin, ke klidnému spánku vám nepřispěji," spojení se s pinknutím ukončilo.

"Tak co je tak důležité ...," spustila jen co vešla, pak si však povšimla kapitánových přivřených očí a sklenky s žlutě svítícím obsahem v ruce za opěradlem křesla.
"Posaďte se," kapitán upil a postavil skleničku na stůl.
"Vy, a osamělý piják?" podivila se Nishnarro.
"Neměl jsem to v úmyslu," vysvětloval mírně nakřáple, "chtěl jsem si jen vychutnat sklenku Qergijské whisky. Řekl jsem si o ní lodi a - byla přesně taková, jak si jí pamatuji. Dokonalá. Snad dokonalejší než originál! Zkusil jsem konkrétní značku a i já jako amatér jsem poznal rozdíl. Zkusil jsem Abercali, Hoazgawan, Ritlanth a ty chuťové nuance - tam prostě jsou znát. Potom jsem zkusil různé magické nápoje a zatím jsem nepřišel na nic, co by loď neuměla dokonale syntetizovat."
"Taková míchanice! Divím se, že ještě dokážete nějakou chuť vnímat."
"No, to já taky, ale jak vidíte - jde to. Asi jsem se trochu opil. Moje volno, moje volba. Akorát než začne další směna, budu si muset dát Neg-Eth."
"Ale nevolal jste mě kvůli tomu, že ne?"
"Ne! Důvod, proč jsem vás vytáhl z postele není ten, abych vás sváděl na scestí alkoholismu!"
"Tak to se mi ulevilo.
Tedy, vlastně ani ne.
Mám pocit, že nebudu mít radost z toho, co mi chcete prozradit. Možná bych si i dala skleničku. Co to pijete?"
"Jmenuje se to Accaria-Ranag, nějaký Caldaronijský pití."

"Pořádně jsem se podíval na naše rozkazy, mluvil jsem s lodí a šťoural v databázích. Specificky se v nich zmiňuje Intubrius, a taky podmínka zahájení experimentů v naprostém utajení. Na několika místech je připomenuto: ´vyhnout se kontaktu´. Nikde ale není zmíněno, s kým by nějaký kontakt mohl nastat. Taky ohledně postupu, co dělat, když Intubrius nebude vyhovovat, jsou rozkazy víc a víc vágní. V podstatě říkají ´leťte někam dál, dokud nebudete určitě široko daleko sami´"
"Myslíte, že na velení tušili, že na Intubriu něco najdeme?"
"Kdyby ano, proč by nás tam posílali?
No, pak jsem se snažil šťourat v povaze experimentů, které bude Immoni provádět.
Co se dá pochopit bez doktorátu z fyziky, toho není moc.
Vomiss-Schudel teorie se týká samé podstaty časoprostoru, předpokládá několik neznámých rozměrů a tak.
Pochopil jsem, že kvůli tomu má loď tak silné a neskutečně citlivé senzory."
"Je dobře, že takovéto pokusy budeme dělat bezpečně daleko. Vybavilo se mi, co se stalo v Kinzogaile, to podle jednoho článku, co jsem nedávno četla, mělo také souviset s ohýbáním prostoru. Zůstala po nich díra v zemi 25 kilometrů hluboká, základna i přilehlá osada, všechno fuč."
"Souhlasím, výzkum se nedá dělat jen bez rizika, ale to je na tom právě to matoucí - jak do toho zapadá těch pět individuí?
Nikdo z nich, ať je co je, mi na první pohled nepřijde jako možný přínos.
Říkal jsem si, že možná o nich nemám dost informací - no ale abych to zkrátil - nakonec jsem narazil na jisté proroctví, a dokonale to zapadá."
"Proroctví? Co s vámi sloužím, měla jsem dojem, že těmto záležitostem nepřikládáte velkou váhu."
"Máte pravdu a ani by mne nenapadlo v těchto vodách lovit, to loď mě na to přivedla."
"A jak se to stalo?"
"Už ani nevím, měnil jsem různě parametry vyhledávání a dostal jsem se až k jistému Haldranachovu proroctví.
Co si pamatuji, tak většina proroctví je velmi nejasná. Tohle je dost specifické."
"Jak moc?"
"Hovoří se v něm o výpravě, která uspěje, pouze pokud se jí zúčastní alespoň pět ze sedmi "šampiónů" - jo to je termín, jak jsou tam označeni."
"Pět ze sedmi, a my máme pět podivných hostů, i to je na mě stále příliš obecné ..."
"Nejsou tam konkrétně jména, ale ty popisy - třeba jeden je ´Stoupající hvězda nové říše, nepřekonaný v boji.´, další ´Dědic prastarého rodu, kovářů král.´, další ´Padlý démon, tyran pod kápí.´"
"To už začíná znít trochu zlověstně, co nás podle toho proroctví čeká?"
"V tom už žel tak konkrétní není, ale zato poměrně vážné v tom, že na výsledku záleží jak naší straně, tak osud Odrie vůbec."
"Ona tahle proroctví dost často přehánějí, a vůbec, kdo ví, co je tou ´naší stranou´ myšleno."
"Samozřejmě, ovšem Haldranach byl podle záznamů Xuržan a zasvěcenec temných symbolů, k tomu je jeho práce poměrně vysoce ceněná."
"To zní jako něco, co by i velení mohlo brát vážně."
"Nevím jak velení flotily, ale vím, že Lordi tyhle věci vážně berou, rozhodně pokud jde o ´Velkou trojku´ a na ní se váže skoro třetina Haldranachovi práce, možná i víc."
"Že vítr fouká z vysoka mi je jasné, myslela jsem, že nám sem strčili ty exoty z nějakého náhlého popudu někoho nahoře, ale pokud je tato vaše úvaha správná, znamenalo by to ..."
"Že tohle se připravovalo pěkně dlouho dopředu a dopodrobna důkladně."
"Tohle nám práci neusnadní."
"Ne, ale v zásadě ji to nemění."

Strojovna je oktagonální místnost zasahující přes dvě patra, které dominuje hlavní monitor - sloup uprostřed místnosti se zobrazenými daty o fungování lodních technologií. Kolem něj jsou ovládací konzole a po stěnách jsou specializované stanice a přístupy ke klíčovým systémům.
Obvykle zde je jasno a dominuje namodralý odstín.
"Komandére Laviento!" vstoupil do nezvykle prázdné strojovny zbraňový důstojník.
"Co potřebujete poručíku?" zvedl šéfinženýr pohled od kontrolek a ztlumil poměrně dost nahlas hrající muziku.
"Zaznamenal jsem mírné zakolísání energie u dema zásobníku 16," promítl data ze své konzole.
"Šestnáctka, to jsou hlavní zbraně Kotarna. Ty výkyvy jsou poměrně slabé."
"Asi by se vešly do tolerance, ale neměly by tam být vůbec. Nějak se mi to nezdá, ráda bych to zkontroloval."
"Teď za letu, to leda v hangáru."
"Přesně to jsem chtěl navrhnout, tím jej ovšem částečně zneprůchodním."
"To by momentálně neměl být problém, nechám vyklidit místo na pravé straně. Kolik času to zabere?"
"S asistentem tak pět hodin."
"Tak se do toho pusťte."
Shay Dagillan s šéfinženýrem spolupracoval rád. Krom toho, že si vážil jeho odborného přístupu, tak si cenil i toho, že nikdy nekomentoval jeho občasnou rodovou nekonzistenci. Momentálně se však těšil, že si konečně ošahá ´velký bouchačky´, jak přezdíval hlavním palubním zbraním.

Lavienta opět osaměvší v strojovně přidal muzice na hlasitosti a v duchu poděkoval za důkladné stínění.
"Lodi, ukaž mi grafy spotřeby energie v čase."
Tady nic zajímavého není. Co takhle vyrovnávací propojení? Také nic. Primární příkonový buffer? Počkat, teď přijde sólo ... Zpátky k bufferu - á taky nic. Co takhle sekundární buffer - servisní proudy OK, ale co je tohle?
"Lodi prozkoumej označenou sekvenci. O co se jedná? Původ?"
Ženský hlas po třech sekundách ohlásil: "Nejspíše jde o náhodný výkyv magického pole. Zdroj neznámý."
"Jaká jsou jiná možná vysvětlení?"
"Je dvouprocentní šance, že by mohlo jít o interferenci z probíhajícího mentálního souboje."
To sotva, to už by tu Darvaxan dávno vyhlásil poplach.
"Ještě jiná možnost?"
"S pravděpodobností 0,04% může jít o skrytý sken."
"Na senzorech ale široko daleko nic není."
"Sken by musel vycházet zevnitř lodi."