10, Co bylo, to bylo

"Trochu se bojím. Zemřela jsem za války, byla to těžká doba, bůhví, co to s dětmi udělalo. Na druhou stranu, dvě moje vnučky jsou na vysoké, z toho usuzuji, že se mým chlapcům nevedlo tak zle a se vším se nějak popasovali."

Měla strach, tomu jsem rozuměla. Nebyla s dětmi, když onemocněly nebo si zlomily nohu, nedoprovázela je, když šly poprvé do školy. Navíc dědeček musel po válce projít názorovým veletočem. Baťa komunisty ze srdce nenáviděl, takže všechny rudé aktivisty i sympatizanty, vyhazoval, a z dědy se stal aktivní komunista.
Jak by se s tím asi srovnala s tím? A co by udělali s dědictvím a domem po prababičce? Chtěli by se vrátit na vesnici? Teta Pavla, její mladší sestra, vždy tvrdila, že by nikdy do města bydlet nešla, ale pokud vím, Marii se ve Zlíně líbilo, a když si vzala dědečka, určitě tušila, že na vesnici se hned tak nevrátí, protože ten vrhl na úřednickou kariéru.

"Přestaň se v tom vrtat, začíná film," přerušila mi Marie tok myšlenek i začínající titulky filmu.