17. kapitola

Profesor Doňovský upíjel kávu a rozhlížel se po lokále. Uznale se obrátil na Rafaela:
"Máte to tu hezké, pane kolego. Ale něco by to přece jen chtělo. Takový klapkobřinkostroj. Protože, pokud tu budete pořádat literární večery, hudební doprovod se k tomu hodí. Koneckonců i jindy by tu mohla vyhrávat decentní hudba."
"Pravdu máte, pane profesore, ale zatím si to nemohu finančně dovolit. Ani samotný nástroj, ani někoho, kdo by na něj brnkal. Snad časem."
Pak ještě chvíli konverzovali o kavárně a jejím konceptu, až se profesor podíval na hodinky a pravil:
"Tak já už dopiji a zaplatím, ještě musím za svými knihovtipníky."
"Takže přednáška či sémě v tuto relativně pozdní hodinu?"
"Sémě. Máte zajímavý slangový výraz."
"To víte, seminář nazývají semenem studenti, promiňte, knihovtipníci, poměrně masově, ale já mezi spolužáky razil názor, že my jazykozpytci bychom měli říkat sémě."
"To mě těší. Musím přiznat, že tehdy jste mi nepřipadal tak zapálený pro jazyk."
"Ještě mě napadlo, že výraz knihovtipník už není moc aktuální, když tito dnes stále více používají modernější učební pomůcky."
"Máme tu i výraz bažák."
"Ale není jisté, zda všichni opravdu baží, co si budeme vykládat, pane profesore."
"Pravdu máte. Ale teď už opravdu budu muset platit."
"Zajisté, kolegyně s vámi zúčtuje."
A Rafael poslal kasírovat Saskii. Doufaje, že profesor bude vůči své studentce grandem a dá jí solidní dýško.