33. Lasování

Děda přinesl lano. „Kájo, pojď k nám, budeme tě potřebovat.
„Co budeme dělat, dědečku?“
„Tady si vezmi jeden konec a já budu držet druhý. Roztočíme lano. Nejprve přes něj budete skákat. Stando, začni.“
Standa lehce a měkce doskakuje. Připomíná panáčka na péru. Skáče dlouho.
„Teď jsi to zkazil. Já tě vystřídám.“
„Tak jo, aspoň se vydýchám.“
Káje to jde také.

Tak, teď pro změnu budete pod lanem podbíhat.
„To někdy děláme ve škole.“
„No, to jsem zvědav, jestli vám to půjde.“
„Což dětem to půjde, ale jestli to ještě dokážu já?“ chce to také zkusit babička, která právě přišla.
„Všem vám to jde báječně,“ chválí je děda. „Uvidíme, jestli vám tak půjde i lasování.“
„Cože, lasování? Ty máš laso, dědo?“
„Celou dobu jsi přes něj skákal, jen musíme protáhnout konec tady tou smyčkou.“
Děda se rozkročí, nohama přidupne laso, zároveň zdvihne ruce a tím ho pořádně natáhne do trojúhelníku, aby se nekroutilo. "Už je připravené," spokojeně kývne a pak ho roztočí. Smyčka mu krouží před tělem.
„Jé, dědo, ty válíš. Tobě to jde,“ žasne Stáňa.
„To jsem nevěděla, že to umíš s lasem. Taky se to chci naučit.“
„Nu, prosím, podá děda Káje laso.“

Kája ho drží a točí pravou rukou, jako by v ní měla vařečku. Provaz se ve chvíli zamotá do klubka.
„Musíš točit zápěstím.“
Druhý pokus, stejný výsledek.
„Dědo, prosím, ukaž mi ještě jednou, jak se to dělá.“
„Tomu se říká talíř.“ Děda ho předvádí a zároveň vysvětluje postup. Pak předá laso Káje.
„Já chci taky zkusit talíř,“ žadoní Staník. „Ale můj bude na rozdíl od tvého pěkně létat.“
„Uf, už se mi to málem povedlo,“ snaží se Kája.
„Uf? To já ti ukážu talíř, hotové UFO,“ chvástá se bráška.
„Tak se na chvíli vystřídejte, Kájo, ať ukáže, co umí.“
Standa popadne laso a hned s ním začne točit. Ale lano se zamotá, Standa o něj škobrtne a natáhne se do trávy.
„Hladké přistání,“ směje se Kája.
„Včera ses ptal, co znamená přísloví: Pýcha předchází pád - tohle byla názorná ukázka,“ směje se už i babi.