36. kapitola: Ovládání

Doktor Thomas Riddle zapnul poslední knoflíček své černé košile, před zrcadlem si pečlivě uvázal kravatu s decentním, tyrkysově modrým vzorem, připnul k ní gravírovanou stříbrnou sponu a oblékl si sako. Ještě jednou zkontroloval, že je skutečně hladce oholen, že na jeho temeni po ranní hygieně nezůstal žádný náznak osamělého vlásku, jenž by narušoval celkový dojem, a věnoval si spokojený úsměv.
Když opouštěl ložnici, nezapomněl se přesvědčit, že:

- zanechává lůžko ve stavu, který už z dálky informuje uklízečku o nepotřebnosti jejího zásahu
- v šatně je zhasnuto
- všechny šuplíky a dvířka skříní jsou zavřeny
- okno je otevřeno na ventilaci
- kamera umístěná do stropního svítidla nahrává

Jakmile vyšel z domu, sotva dospělý řidič černého Mercedesu S-Class neprodleně uhasil nedopalek cigarety a vložil si do úst mentolovou žvýkačku. Přesto neunikl Riddleovu kritickému pohledu.
„Víte, co to svinstvo provádí s vaším spermatem, Stanley?“
„To nevím, pane.“
„Nepěkné věci.“
„Promiňte. Vím, že to nemáte rád. Nestihl jsem si zapálit dřív.“
„Mně se neomlouvejte, Stanley. Škodíte sám sobě.“
Riddle se pohodlně usadil na zadním sedadle a zapnul si bezpečnostní pás.
„Na kliniku, pane?“
„Ano. Budova E. “

Budova E, neboli křídlo experimentální genetiky, byla obrovská šedivá krychle, v níž se nacházela okna jen po obvodu přízemního podlaží. Okna vyplněná nerozbitným sklem a vybavena mříží. Dovnitř se dalo vejít pouze hlavním vchodem se zabudovaným turniketem a přilehlou vrátnicí. Pak tu byl samozřejmě nouzový východ, ten však vedl podzemní protipožární chodbou a ústil do sousední budovy D, neboli chirurgického křídla.
Doktor Riddle přiložil ke čtečce svou vstupní kartu a prošel turniketem. Vrátný ho pozdravil úklonou.
Interiér výzkumného pracoviště byl neosobní, vše, na co tu člověk narazil, bylo čistě účelné a všude panovalo nepřirozené ticho. Hodiny nade dveřmi byly digitální, výtah jezdil téměř neslyšně, stropní zářivky nebzučely, na chodbách nebyli lidé.
Zaměstnanci se po většinu dne zdržovali v laboratořích nebo ve svých kancelářích.
V osm hodin ráno už všichni pilně pracovali.
Riddle bez ohlášení vstoupil do technického zázemí jedné z pokusných laboratoří ve třetím patře. Za monitorem počítače seděl muž v modrém plášti, sledoval jakési ubíhající křivky a sem tam nahlédl skleněnou přepážkou do protější místnosti, připomínající malý operační sál.
„Nenechte se mou přítomností rušit, doktore Notte. Přišel jsem si jen něco ověřit.“
„Dobré ráno, doktore Riddle,“ usmál se Nott a věnoval mu letmý pohled. „Právě provádíme kardio vyšetření objektu G7. Za malý moment budeme hotovi.“
„Výborně. Do objektu G7 vkládám velké naděje. Vybral ji Lucius.“
„Ano. Zatím vypadá skutečně velmi nadějně. Testování však ještě není u konce.“
„Až budete mít pohromadě všechny výsledky, neprodleně mě kontaktujte.“
„Samozřejmě.“
Riddle vytiskl z druhého počítače to, co potřeboval, a tiše se vytratil.
„Doktore Riddle, vy mi snad čtete myšlenky,“ zvolal jiný muž v modrém plášti, jakmile ho zpozoroval ve své laboratoři – místnosti plné nerezových pracovních ploch, na nichž stály tácy se zkumavkami, mikroskopy, destilační kolony, odstředivky a další vybavení pro farmaceutický výzkum. „Potřeboval jsem s vámi hovořit.“
„Poslouchám vás, Avery.“
„Preparát H1G-713 je připraven k aplikaci.“
„Klinické testování na šimpanzech skončilo?“
„Ano. Úspěšnost 90 %.“
„Nežádoucí účinky?“
„Nic z toho, co nás tolik trápilo u předchozích verzí. Pouze nadměrné pocení u 15 % testovaných subjektů a u jedné opice zadržování vody.“
„Čili vliv na hypofýzu. Žádné známky Cushinga?“
„Nikoli, pane. Dávám dohromady získaná data, abych vám mohl předat kompletní analýzu. Byl jsem kvůli tomu celou noc vzhůru.“
„Snažíte se ve mně vzbudit soucit? Já celou noc opatroval syna, protože chůva dostala spálovou angínu.“
„Jak se vlastně daří malému Ralphovi?“ odvážil se doktor Avery a dbal na to, aby mu do tváře neproniklo hořké zklamání, které pociťoval.
„Výborně. Jen co začal chodit, už se všem plete pod nohy. Chuť k jídlu přiměřená věku, psychomotorický vývoj v normě, stolice pravidelná. Nevím, co bych dodal. Momentálně ho interesují psi, píšťalky a manželčiny lodičky.“
Avery se natrénovaným způsobem pousmál a předstíral, že má na pultu ještě nějakou rozdělanou práci.
„Tu analýzu chci mít na stole co nejdřív. G7 bude brzy připravena.“
„Rozumím, pane. Dokončím to ještě dnes a odešlu obvyklou cestou.“

Začátkem června byl vzduch příjemně vlažný a prosycený sladkou vůní plodících stromů. Součástí areálu kliniky byl i rozlehlý ovocný sad se spoustou laviček, několika dřevěnnými altánky a rybníkem, kolem nějž se postupem času samo usídlilo nejrůznější vodní ptactvo.
Když tu ještě osobně pracoval – a to je už mnoho desítek let nazpět – doktor Riddle rád trávil obědové přestávky pozorováním hmyzu na břehu.
„Vážky. Fascinující druh. Věděl jste, že když sameček během kopulace zjistí, že samička byla již oplodněna, ostrým hrotem na svém penisu z ní odstraní cizí sperma?“
Severus se zadíval na dvě spojené vážky kroužící vzduchem a jen mírně nadzvedl obočí.
„Zajímavé.“
„Vás říše hmyzu příliš nezajímá, že?“
„Mám radši obratlovce.“
„Konkrétně?“
„Ryby. Na grilu a přelité bylinkovým máslem.“
Riddle k němu obrátil hlavu. Jeho obličej postrádal jakýkoli výraz. Pak se na něm zničehonic objevil široký úsměv odhalující obě řady souměrných zubů.
„V mé společnosti lidé přiliš nevtipkují. Zřejmě se domnívají, že nemám smysl pro humor.“
„Kdybyste ho neměl, nepoznal byste, že vtipkuji.“
„Doktorka Bonesová mi včera předala vaše čtvrtletní hodnocení. Říkám si, jestli už se nezačínáte trochu nudit.“
„Něco tomu nasvědčuje?“
„Vaše raketové tempo. Nevím, jestli vám dělá dobře jen samotný fakt, že odvádíte více práce než jiní, anebo pocit, že jsou vám ostatní zavázáni. Pochybuji, že byste byl motivován příplatky za přesčas, třebaže nejsou zanedbatelné.“
„Mám drahé záliby. Vám moje pracovní nasazení vadí?“
„Ani v nejmenším. Pouze zjišťuji, zda vám současný stav věcí vyhovuje. Pokud byste si přál rozšířit své pole působnosti na naší klinice, měl bych pro vás nabídku.“
„Poslouchám.“
„V St. Phoenix jste zastával funkci primáře. Barty Crouch senior odchází na odpočinek a já bych na jeho místě rád viděl právě vás.“
„Znáte můj názor na některé výkony, které se zde provádějí. Přesto se nerozpakujete nabízet mi dohled nad lékaři, co se jich účastní?“
„Chápu, že některé věci jsou v rozporu s vaším přesvědčením, navzdory tomu jsem si jist, že dokážete akceptovat přání pacienta a respektovat svobodu jedince ukotvenou zákony. Nikdo vás nenutí podílet se na chirurgických výkonech, které osobně neschvalujete. Jako primář si ostatně budete moci vybírat, u jakých operací chcete asistovat. Můžete s klidným srdcem zůstat na neonatologii. Rozpis směn bude kompletně ve vaší režii.“
„A finanční ohodnocení?“
Riddle mu věnoval zpytavý pohled a pak pomalu pokýval hlavou.
„Máte drahé záliby, že? 40 000 liber ročně navíc.“
Snape mlčel. Tvářil se však nadmíru spokojeně.
„Počet placených dnů volna se vám zkrátí na tři a dovolenou budete mít jen pět týdnů namísto šesti.“
„To je logické. Vzhledem k počtu povinností. Jednalo by se předpokládám o závazek na dobu neurčitou? Tříměsíční zkušební doba?“
„Nemám tenhle typ smlouvy rád, ale pokud na něm trváte, jsem ochoten udělat výjimku. Nabídku tedy přijímate?“
„Ano, přijímám.“
„Výtečně. Berta Jorkinsová připraví papíry k podpisu. Zastavte se pak na personálním.“

Barty Crouch junior postavil Riddleův šálek odpolední kávy na přesně určené místo pracovního stolu, jemně se uklonil a chystal se vycouvat zpět na chodbu, Riddle ho však zarazil zdviženou dlaní. Barty zůstal stát u dveří.
„Něco jsem opomněl, pane?“
„Zdá se, že poslední dobou nejste ve své kůži, Barty. Osobní problémy?“
Mladý Crouch nehezky zčervenal. V duchu se napomínal, že tohle není vhodná chvíle projevovat své emoce, fyzickým reakcím ale zabránit nedokázal.
„Promiňte, doktore Riddle, jestli je to na mně znát. Pevně doufám, že se mé starosti nepromítají do pracovního výkonu.“
„Nezaznamenal jsem z vaší strany jediné pochybení,“ uklidnil ho Riddle. „Mohu vám nějak pomoci, Barty?“
„Děkuji za vaši ochotu, pane. S tímhle se musím vyrovnat sám.“
„Váš otec odchází do penze a je velmi nervózní. Pokud vám dává najevo, že jste ho zklamal, když jste nedokončil medicínu, nenechte se těmi řečmi otrávit. Každý je obdařen jinými schopnostmi. Vy jste dokonalý osobní asistent. Bez vás bych nezvládl ani polovinu svého denního programu.“
„Těší mě, že jste se mnou spokojen.“
Riddle uchopil šálek za tenké ouško a usrkl kávu.
„Co si myslíte o Severusovi, Barty?“
„Myslím, že jeho přítomnost na naší klinice výrazně napomohla k řešení neutěšené personální situace, která tu před jeho příchodem panovala.“
„Ano, ten člověk zcela očividně trpí workoholismem, tudíž vydá za tři lékaře.“
„Kolegové ho respektují, u sester je oblíbený. Vrchní říká, že si nepamatuje, kdy naposledy byly karty pacientů vedeny tak pečlivě.“
„Nevšiml jste si ničeho, co by naznačovalo, že jeho motivace pro tuhle práci spočívá jinde než v lékařské službě?“
Barty soustředěně krabatil čelo a pátral v archivu své mimořádné paměti.
„Nejsem si vědom,“ prohlásil nakonec. „Obáváte se, že nabídku přijal proto, aby se pokusil sabotovat vaše snahy na poli genetického výzkumu?“
„Nejsem si jistý, zda mu mohu důvěřovat. Kdysi – to jste ještě s kamarády hrával fotbal na školním dvoře – získal Severus přístup do budovy E, poněvadž experimentální chirurgové potřebovali anesteziologa. Nebyly mu poskytnuty kompletní informace, nicméně se domnívám, že si je opatřil sám.“
„Chcete říct, že ví, na čem pracujete?“
„Pochybuji, že by zrovna on měl odpor k interrupcím, jak se nám snaží namluvit. Je to liberál bez vyznání, ne konzervativec. Oprovrhuje armádou i královskou rodinou. Navíc je tu jeho blízký vztah k Dumbledoreovi, který se nikdy netajil tím, že ke mně chová antipatie.“
„Myslíte si, že ho sem Dumbledore vyslal, aby špehoval?“
„Rozhodně tuto možnost nehodlám podceňovat. Naopak. Hodlám přijmout preventivní bezpečnostní opatření. Vzhledem k projektu, který se právě zdárně chýlí ke konci, je nezbytné zamezit Severusovi, aby se byť jen přiblížil k budově E.“
„Přejete si, abych na jeho kroky dohlédl? Mile rád se toho úkolu zhostím.“
„Děkuji, Barty. Vím, že se na vás v těchto věcech mohu spolehnout. Zpětně lituji, že jsem Mariettu Edgecombeovou nedal na starost právě vám, nemuselo to skončit takovým fiaskem.“
„Pettigrew nepředvídal správně její reakci. Ona nebyla zvyklá vyjednávat.“
„Především měl zajistit hladké vyřízení celé záležitosti. Zpackal, co mohl. Jediné štěstí bylo, že dokázal proklouznout na JIP a postarat se o to, aby se už neprobrala.“
Riddle polkl poslední hořký doušek kávy, podal prázdný šálek Crouchovi a naznačil mu tak, že se již nemá déle zdržovat.
Crouch s decentní úklonou zmizel.

Když vystoupil z auta a poslal Stanleyho pryč, pohlédl na obrovský dům z bílého mramoru, ve kterém bydleli, a zjistil, že jediná místnost, v níž se ještě svítí, je Bellatrixina ložnice.
Vyšel tedy po schodišti do prvního patra a ohlásil se zaklépáním na dveře.
„Dále,“ ozvala se Bella mdlým hlasem.
Seděla u toaletního stolku a krouživými pohyby si nanášela na tváře hydratační krém.
„Dobrý večer, drahá.“
„Dobrý večer, Tome.“
„Všechno v pořádku?“
„Ano.“
„Ralph usnul dobře?“
„Ano. S mojí botou.“
Thomas volně přešel až k ní, postavil se jí za záda a nahlédl do přihrádky s léky.
„Jedla jsi dnes něco?“
„Ne. Nedokázala jsem do sebe nic dostat.“
„Doktor Wazowsky už ti jednou vyhrožoval kapačkami, pokud přestaneš přijímat potravu.“
„Tak ať si to s touhle koňskou dávkou lithia doktor Wazowsky zkusí sám.“
„Snížení dávky vedlo k záchvatům. Jiné medikamenty se neosvědčily. Jedinou zbývající alternativou je umístění na psychiatrii. Přeješ si, abych tě nechal hospitalizovat?“
Bella mu přes rameno věnovala pohled uslzených očí, které už dávno neodrážely obdiv ani lásku. Zbylo jen pohrdání a beznaděj.
„Vím, jak rád by ses mě zbavil. Vidím to na tobě každý den. Jsem pro tebe přítěží.“
„Jsi má žena.“
„To se nevylučuje. Snad právě proto jsem ještě větším břemenem. Už půl roku jsi mě nikam nevzal. Bojíš se, abych ti mezi lidmi nedělala ostudu.“
„Společenské události nemají dobrý vliv na tvou psychiku.“
„Takže mě netrestáš, ale chráníš? To je od tebe tak ohleduplné. A když se tolik snažíš chránit moji křehkou psýché, můžeš mi vysvětlit, proč si předcházíš člověka, který málem zabil našeho syna a kvůli kterému jsme přišli o celé čtyři měsíce, kdy nás nejvíc potřeboval? Slyšela jsem, že jsi mu dokonce nabídl místo primáře.“
„Nepřináleží ti hodnotit způsob, jakým vedu svou kliniku. Severuse momentálně potřebujeme. Navíc ho takhle máme pod kontrolou. Barty už dostal pokyny.“
„Hmm... Kdybys tušil, o čem se v září rozpovídal detektiv Malloney, možná by ses ani neodvážil toho chlapa zaměstnat.“
„Copak ti vykládal tvůj dobrý přítel Cliff?“
„Že se Snape moc snažil, aby se policie začala zajímat o několik podezřelých úmrtí těhotných žen, které skončily na pohotovosti v St. Phoenix. Spolu s Lily Potterovou dali dohromady jejich karty a poukazovali na možnou spojitost. Cliffa stálo dost úsilí zamést to pod koberec. Naštěstí byl tehdy ve středu zájmu Sirius Black a všechno ostatní příhodně zastínil. Stačilo trochu nakrmit Ritu Skeeterovou a její články už se postaraly o to, aby celý ten ansámbl z Dumbledorovy nemocnice vypadal jako banda duševně nevyrovnaných exhibicionistů.“
„Slečna Skeeterová na naší výplatní pásce figuruje už léta a já dobře vím proč. Možná by se k ní detektiv Malloney rád připojil. Nebo to všechno dělá jen pro tvé krásné oči?“
„Má pro mě slabost. Ještě z doby, kdy jsme trávili čas na strýcově farmě v Gloucestershiru. My dva jsme byli jediní, kdo se dokázal udržet v sedle jeho plnokrevníků.“
„Romantické. Přesto... pokud má zájem, můžu mu patřičně projevit svůj vděk. Plat metropolitního inspektora zřejmě nebude nijak závratný.“