Polovičky a polovičáci

Tak u nás doma na tom ujíždíme již všichni, takže si pouze navzájem tiše opakujeme témata. Moje nejlepší spolužačka z toho trochu šílí, ale jinak to ve škole příliš nezaregistrovali. Tedy snad až na učitelku biologie, které jsem se předminulý rok šla ptát, co si představí pod pojmem punková nutrie :)

Doma tuší, že se něco takového děje a v práci se ptají na obzvlášť vypečená témata. Pamatuju si, jak jednou zasedla rodinná rada a společně dumala nad Přizdisráčem (kterého jsem nakonec stejně nenapsala).

Doma tim draha polovicka zije. Protoze ma radost, ze piau a ctu a tim padem moc neotravuji... letos mi dokonce nuti psat jak ua Bidaka, tak i jiny fandom. Uvidim jestli se necham zlakat... denne se pra na temata a pak hazi skcele napady, ktere ale odmitam zpracovabat, protoze nejsou moje. Taky proto vetsiniu pisu absokutni silenosti.

V praci se vzdCky jen zmini ze uz mam zase blaznivy mesic a pak jsou vzdy zvedavi na ceny. Jo a vlastne... v praci jsou oblibeni Poldici. Skoro kazda kolegyne ma vytiateny svuj oblibeny trojobrazek :-)

... o tom naštěstí nikdo neví. Kdo by taky, když žiju sám. :-)

Nu, rodiče o tomto neví, kamarádi... Předešlé roky jsem psala se svou spolusedící, nicméně jsem změnila školu, tak nevím, jak to zvládnu bez toho, abych s někým hned ve škole probírala témata. Nicméně vím, že zítra odpoledne budu muset svému příteli vysvětlit, že i když budeme spolu, potřebuji prostě napsat drabble. (Ale věřím, že si během toho dubna zvykne.)

Násypu granule do misek, synovi strcim platební kartu, takže hlady nikdo nezemře a zbytek už se nějak poddá :)

U nás je to docela zábava. Naši už jsou zvyklí, nějak to neřeší. Přítel je nedobrovolný účastník, který tím trpí, pokud nedostává mailem odkazy na mé nejlepší čtecí úlovky. Jinak to ani nikdo neřeší, kromě psa, který byl loni nadšen výzvou 100 dubnových kilometrů, které jsme ovšem z osobních důvodů nakonec nesplnili. Kolegyním to ani neříkám, ty by to nepochopily. Jinak jsem v kontaktu spíš s lidmi po netu a pár už se jich přidalo, což je myslím super. :)

No, jsem zvědav, kolik s novým přírůstkem stihneme napsat drabblat... ačkoli oni je vlastně (aspoň za mě) píšou většinou Košín se Želvíkem :-)

Můj milý o DMD ví. Když jsem včera prohlásila, že největší urážka jeho cviku z mé strany je to, že nebylo zajímavější než DMD (chodívám na cviko, které cvičí, a snažím se mu dávat zpětnou vazbu), ptal se, jestli náhodou drabblata nezačínají až v dubnu.
Letos jsem na to tedy zvědavá, neb poprvé bydlíme spolu a do toho budu i tak doma málo, dohromady víc než třetinu dubna strávím na olympiádě a soustředění, které organizuju. Ale ač se tváří, že hrozné, že se mu vůbec nebudu věnovat, asi je s tím smířený… doufám :D
Rodina a pár kamarádů tuší, že se něčemu takovému věnuju, a občas se ptají na témata, ale jinak jsem v tom vesměs sama :)

Ale tak normálně, spolubydlící píše taky a Štefík tak nějak nasává atmosféru. Akorát zrovna dneska jsem tak umlácená, že mě představa, že spaní se odkládá až na květen, poněkud děsí

Moji zvířecí spolubydlící se nezapomenou ozvat, pokud jim nasypu krmení moc pozdě, krom toho sem tam napíšou drabble taky a bydlí mezi nimi 7 komentíků s ocáskem. V práci sedím v kanceláři se dvěma fantasačkami, z nichž jedna teď tráví většinu času doma s přítelkyní a novorozenětem, a jednou kopií Kylo Rena, kterou to nezajímá, ale kdyby se dozvěděl, že se účastním DMD, do konce týdne by to věděla celá fakulta (ale ten naštěstí má plné ruce práce se zařizováním bytu s polovičákem). :)

Já sdílím DMD s maminkou. Myslela jsem si, že jí to baví, až do dnešní věty "To s tebou zas nebude k vydržení".

Naši vědí, že něco píšu, občas se zeptají, jestli jim to nedám přečíst a já statečně odolávám. Ve škole a v práci se radši moc nešířím. Ještě by někdo mohl tvrdit, že mě to zdržuje od jiných bohulibých činností jako je třeba... psaní. Jinak mám kamarádku které občas spornej výplod pošlu, aby mi ho zkritizovala.
Polovičku netrápím neb polovičku nevedu.
Bývala polovička z prvního společného dubna chytila deprézi, protože jsem mu neprozřetelně dala jeden střípek přečíst. Druhej komentovala slovy: "No jo, von je vlastně duben. Tak to s tebou nebude řeč."
Zvířete dubnem netrpí. Naopak nejlépe se na téma čeká se psem/se psy na procházce, nebo u koní (čtěte: nemá počítač, tak neuroticky nemačká F5) a společně s papouchovou jsou takřka nevyčerpatelným zdrojem inspirace. :)

Já mám dojem, že můj drahý polovička na DMD žárlí. Ale vzhledem k tomu, že má jiné dobré vlastnosti, tak mu to odpouštím ;o)
V práci o DMD nevyprávím, i bez toho je dost namáhavé maskovat onu značně sníženou produktivitu práce ;o)
Většina mých kamarádů se DMD účastní, takže ty nemnohé, kteří se neúčastní už nemám takovou potřebu do DMD zatahovat :o)

No, my prožíváme DMD hezky ruku v ruce společně... akorát moc nevím, do jaké míry je polovička smířen s tím, že celý duben víceméně funguju jako budík, otravně pípající s tím, kdy že teda přidá to drabble. :))

Skoro mám pocit, že polovičku, která by nejela na tom samém, bych musela vyměnit. :-D

Já DMD prožívám hlavně se svým kamarádem, kterému vždy každý den zoufale volám, že je zase šílený téma a že netuším co na to napsat. On mi pak dává naprosto zcestné tipy (třeba na dnešní Les náhod ať napíšu Toulky literárními lesy... pche), já se rozčílím a něco sama vymyslím.
Tohle je taky první DMD, kdy mám full time job. Kolegovi jsem oznámila, že budu psát, takže se nebudu věnovat tak inzentivně práci a vůbec budu protivná. Jen se zasmál a nevěří... :)

O naší domácnosti vypovídá hodně, že u nás píšou i kočky ;)
Moje maminka dostane někdy během dubna odkaz a poctivě pročte a pochválí.
Kolegyně, s kterými jsem pracovala v jedné místnosti, věděly a byly mírně zaujaty, občas se optaly, jakéže téma to dnes máme :)

Rozhodla jsem se, když je duben měsícem literárních výzev, tak u toho nezůstane.

Rozjíždím spoluakci "DUBEN MĚSÍC DOBROT!" - když už se nevěnuji svému polovičákovi tak, jak bych měla, tak mu alespoň budu vyvařovat a péct. Přidá se někdo? Sama to budu praktikovat jen o víkendech, ale lepší než nic :-)

Je čas se zvednout od počítače a upéct něco sladkého. Zaplať Merlin, že po mně chce dneska jenom perník :-) Od příštího týdne si stanovuji, že vyzkouším minimálně jeden nový (a nejlépe i trošku složitý) recept týdně.

Drahá polovička to bere prostě jako něco, co ke mně patří, takže se občas účastně zeptá, jaké je téma nebo jestli už mám napsáno, vaří mi láskyplně kafe a nepouští mě do kuchyně :-)
Občas se mnou DMD sdílí i paní vlkodlaková. Když přemýšlím nad tím, co na dané téma psát, lehne si ke mně, upřeně mi hledí do očí a přemýšlí se mnou. Nebo mi kouká na monitor. :-)

Můj muž DMD toleruje se zaťatýma zubama. Když mě v dubnu vidí zírat na monitor nebo telefon déle, než 5 minut v kuse, tak vrčí a obrací oči v sloup. Nejhorším prohřeškem z jeho pohledu je však to, že se DMD účastní i většina našich společných kamarádů a tudíž se v dubnu v čajovně nemluví o ničem jiném :) Ale letos, zdá se, už aspoň pochopil, že komunikace na téma "dnešní téma je hrozný, vůbec se mi nehodí a nevím, co na něj napsat" je z mé strany pokus o sdílení, který vyžaduje kooperaci... a občas hodí i nějaký nápad.

Co se týče rodičů, ti možná tuší, ale netýká se jich to (pokud si můj muž nestěžuje, že se mu nevěnuju). Kamarádi fandomoví buď sami píší, nebo se statečně drží. Kolegům v práci to necpu, ale možná se letos pokusím aspoň trochu do toho navézt studenty.

Dokud jsem bydlela dole u našich, maminka se ptávala, co to píšu, ale nezdálo se, že by po vysvětlení chápala moje nadšení. Navíc jí štvalo, že datluju večer u televize, nebo když už ona usíná - rušila jsem.
Letos je ze mě nenaložená kočka, protože jenom čumim do monitoru (když už teda nejsem v práci, ale doma) a jsem NUDNÁ!! Mňouká, stěžuje si.
Kamarádi jsou buď postižení psaním, nebo setrvalým žvaněním v čajovně, jak psala Owlicious. Z druhý čajovny se mi nepodařilo nikoho zlanařit a považuju to za svoje osobní selhání.
A můj milý vloni zkusil psát, ale nějak moc mu to nesedlo a s velkou podporou se nesetkal, takže jen mírně vyhrožuje, že si zkusí napsat nějaký obzvláště vypečený kousek. Jináč ale ochotně nabízí nápady, když nevím, co s tématem. Vzhledem k tomu, že je vedlejším povoláním "pun king" a profesionální převraceč slov naruby, docela se to hodí, i když si třeba sama vymyslím něco úplně jiného. A poměrně zaujatě naslouchá, když se nad něčím uchechtnu při čtení a je to sdíleníhodné.
Jen domácnost trpí, mám neuklizeno a štve mě to :D

U nás je to jednoduché, protože manželka také píše (její identitu neprozradím). Takže si nemáme co vyčítat. Ovšem oba se k tomu dostaneme vždy až děti lehnou, což je náročné zejména pro manželku-skřivana.