Jednou za měsíc

Svět spodních pater.
Ošuntělé bistro s osleplým neonem.
O barový pult se opírala zrzavá barmanka.
Naslouchala obrovitému černému válečníkovi s maskou.
„A co jsi mu řekl?“
„Že jsem jeho otec,“ zahučel černý rytíř.
„A co na to on?“
„Nevěří.“
Zapálila si cigáro. Vypustila obláček modrého kouře.
Rozhlédla se prázdným bistrem: „Ví o tom Palpatin?“
„Ví.“
„A?“
„Chce, abych mu ho přivedl.“
„Uděláš to?“
Odpovědí jí byly sípavé nádechy a výdechy.
„Uděláš to?!“ přitvrdila.
Pokrčil rameny. Možná, kdo ví...
„Takže zase poslechneš,“ shrnula věcně.
„Musím jít,“ vydechl ponuře.
Obrátil se k odchodu.
Nerozloučili se. Věděla, že za měsíc bude zase tady.