Po tom všem

Když sní, slyší dětský smích, v nočních můrách ho trápí zoufalý pláč. Ráno se probouzí velmi opatrně, aby nevzbudil tu, která vedle něj už nikdy usínat nebude.
Pokusil se vysvětlit to svým rodným. Mluvili o tradici, o cti starobylého rodu, o dodržování prastarých řádů. Nepochopili.
Vyprávěl to svým služebníkům. Jen němě zírali. Neodpověděli.
Svěřoval se dokonce i svým vězňům. Šeptali o vlastních křivdách, o svém utrpení, o žaláři duší. Neposlouchali.
Rád by to řekl třeba i lidem, ale ti se jeho panství zdaleka vyhýbali. Nepřišli.
Na topole nad jezerem zpíval vodník podvečerem. Do písně vplétal smutné tóny, studené jako smrt.