Neděle s pondělním odérem

Na Jona to přijde vždycky zjara.
Po prolenivělé zimě, kdy vyhledával teplo a zajišťoval konečně taky jednou adekvátní přísun jídla, stačí pár stupidních předpovědí počasí, a už je to tady.
Dával jsem si svůj třetí šlofík, po kterém mělo přijít mezišlofíkové kafe, a najednou to přišlo.
Jon začal hledat své vycházkové boty.
„Garfielde,“ drze ignoroval mou vytíženost náročným spánkem, „je jaro! Vyrazíme na výlet. Slunko svítí, ptáčci zpívají, příroda volá!“
Odtušil jsem, že pro mě za mě může ta hysterka klidně řvát, mne to nezajímá. Jako obvykle se tvářil, že mě neslyšel.
Tak jsem vycházkové boty podstrčil Odiemu na hraní.