Život

Proud světla ozařoval postavu zhroucenou v rohu. Mlčky seděla dívala se do prázdna a tělo se jí otřásalo úzkostí.
Jen hlavou jí šly tisíce myšlenek.
Čekala co přijde dál.
Co jí osud tentokrát nadělí, cukr nebo bič? Je to jak na houpačce, celí její život je jak na houpačce, jednou je dole, jednou nahoře.
Prožívá ráj a pak nejednou pád, chvíli se plácá na dně a hup zas na výsluní...
Blázní z toho.
Touží po jedné třeba malé jistůtce, jedné kotvě v tom kolotoči života.
Chtěla by mít aspoň jednu konstantu a mezitím je její život jen jedna veliká proměnná...