Doufám, že příliš nevykrádám. Možná ne, je to vlastně dost laciné pojetí tématu.
Dnes odskočím, řekněme na stejný večer jako Čekání na jaro, jen o kus jinam.
Netuším, nakolik to bude jednorázový odskok, ani nakolik ty dvě linie propojím jinde než ve svých představách.
Bum! Křach!
Všude okolo tebe duní rány.
„Krok! Krok!“
Křik velitelů dokresluje chaos bitvy.
Třísk!
Sotva vykryješ výpad protistojícího bojovníka.
„Krok!“
Bojíš se, protože řada nestojí pevně.
Svist!
Oženeš se zbraní a uděláš krok.
Bum! Třísk! Bum!
Protože v bitvě nemá strach místo.
„Spojte to!“
Daleko. To se tě netýká.
Bum! Bum!
Zbraně dopadají a zas se zvedají.
Bez ladu a opravdového rytmu.
Bez obdivu, bez lesku, bez citu.
Vykrýt. Zaútočit.
Schovat se za štítem.
Protože každý chce přežít.
Protože i ty chceš přežít.
Co na tom, že dnes to ještě není doopravdy?
Pak to nebude ani úhlednější, ani snazší.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
to tříská doopravdy!
Aries
to tříská doopravdy!
Jo, je to v tom cítit, ty
Rya
Jo, je to v tom cítit, ty údery.