Jména

Když čekali první dítě, neřešila to. Dokud spinkalo v bříšku, říkali mu šmudlísek, zlatíčko nebo prostě mimčo. A když se narodilo, cítila takové štěstí, že ji nic jiného nezajímalo.
Druhé těhotenství nesnášela moc dobře. Když během rána utíkala potřetí zvracet, obvykle ten dáreček v děloze oslovovala ´ty můj malý tyrane´. V souvislosti se jménem, které pro něj její muž vybral, jí to vlastně připadalo vtipné.
U třetího dítěte plánovala vzpouru. Jenže se narodila holčička a ona se nad ní tak rozplývala, že šly zase všechny formality mimo ni.
„Ale jestli budeme mít ještě jedno, odmítám ho pojmenovat po mrtvých, Harry!“