Odlétlo dětství s posledním motýlem

Vzpomínal, jak kdysi kouzlil s motýly a větvičkami keřů.
Bylo to tak dávno. Tak strašně dávno, co viděl motýla.
Větve keřů se zachytávaly o hábit, když utíkal ztemnělými školními pozemky a snažil se v tom nedůstojném běhu nemyslet na kletbu, kterou mu nikdy neprominou.
Zaklínadlo ostré jako břitva mu proletělo nad hlavou.
Zastavil. Jediným mávnutím hůlky srazil k zemi toho, kdo se ho právě pokusil skalpovat. Dalším kouzlem toho chlapce tvrdě udeřil do tváře.
Sledoval slzy bolesti ve smaragdových očích a přál si neznat žádnou z kleteb, které dnes použil.
Chtěl být zase jen malým chlapcem s dlaní plnou motýlů.