Nevinné malování

Panáčka pro tatínka kreslím,
snad se mu bude líbit,
až ho dokončím.

Bílou pastelkou,
kosti namaluji,
škoda jen,
že pouze já je vidím.

Modrou,
cévy a žíly vytvářím,
nekonečné cestičky,
které život rozproudí.

Červenou,
maso, svaly a krev,
panáčkovi dávám,
bez nich by se přeci nemohl pohybovat.

Žlutou,
srdéčko vykouzlím,
ryzí a láskyplné,
jako tatínkovo objetí.

Oranžovou,
přikryju tohle všechno,
kůže,
to je to správné slovo,
pro vše,
co má zůstat skryto.

Zelenou,
očička udělám,
aby spatřil,
divy světa.

Teď už jen stačí slůvka kouzelná,
jméno, jež život dává.
Ožij, Adame a buď šťastný,
ve světě, který můj tatínek stvořil.