Řeč

Od večeře seděl ve své komnatě, u ruky sklenku jiskrného vína. Před sebou na stole papír a brk.
To není maličkost, něco takového skomponírovat. A musím já, těm hřbetům to svěřit? Nikdy!
Přemýšlel, ale nenapadalo ho nic. Chtěl si nalít další sklenku, ale zarazil se.
Raděj s čistou hlavou.
Vstal a netrpělivě přecházel po místnosti. Ozvalo se zaklepání. Vešla služka se svícnem.
Už je tak pozdě? Nu, co počít. Snad bude nejlepší si odpočinout. Ráno moudřejší večera.
Nakonec nemusel čekat na ráno. Uprostřed noci se vzbudil. A měl jasno. Tedy minimálně oslovení...
Nejjasnější vzácné vznešenosti, naše nejmilostivější paní, paní kněžno...