V nekonečné směsici vesmírů

Velký tušil, že by nemělo být ticho. V nekonečné směsici vesmírů a nesmírné změti času stále cosi znělo. Někdo tomu říkal hudba sfér, někdo bílý šum. Velký nepoužíval slova, ale kdyby je používal, zeptal by se asi na tuto otázku: CO JE ŠPATNĚ? NĚCO JE ŠPATNĚ.
Velký dokázal prohlédnout všechno bytí za milióntinu vteřiny (pokud by se nechal svázat něčím tak nejistým, jako je čas), přesto neviděl to nejdůležitější. Opatrně nadzvedl realitu a nahlédl pod ni jako pod koberec.
TY MAZANÁ ENTITO! řekl by. Malý si zase hrál s pestrobarevnými hvězdokupami. Tentokrát rozmazaný prach a částečky jsoucna vytvořily Mléčnou dráhu.