Nejsem si jistá, nakolik byl ten příběh takový, aby se v něm ta scéna opravdu mohla stát, možná se mi už i postavy a místa míchají. Ale snad Padlí poslové, přinejhorším divná směs nedokončených příběhů.
Kera listovala knihou, občas jí pohled klouzal po textu, občas se zastavil na obraze. Mračila se.
Ena seděla naproti ní. Nádherná, vzdušná místnost ladila k nádherným vyobrazením. Veliká místnost, veliká zvířata.
„Opravdu tam tohle všechno žije?“ ptala se Kera. „Potkáme je? Můžou nám ublížit? Můžeme se schovat?“
Eně letěly hlavou odpovědi. Neboj se, dokážeme to? Možná. Neublíží nám? Když je nepotkáme, tak rozhodně ne. Kdyžtak se schováme? Před některými z nich vážně ne. Nikdo z nich není zlý? Haha. Báli by se nás víc než my jich? Někteří jistě.
Zamyšleně pohladila knihu. „Nevím, ale nebudeš tam sama. Zjistíme to společně.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Hezká momentka!
Faob
Ano, každá výprava v sobě nese bádání nad tím, s čím se můžeme setkat, i prohlížení "domorodého" bestiáře... Ano, na některé otázky prostě nejsou odpovědi, se strachem jeden nevystrčí nos z domu! A nejsilnější zbraní je - dobrý parťák! Krásné drabble.