Čekání. Je dlouhé a přece tak sladké. Čekala by na něj do skonání světa, vypadalo to však, že nebude třeba... Všechno se to blíží, už brzy na sebe poprvé pohlédnou. Konečně přijde vytoužené objetí, on pocítí její náruč, kterou má ona připravenou už tak dlouho. Konečně se uvidí...
Čekala. Vyčkávala trpělivě, stejně jako kdysi. Cítila, že přijde, věděla, že ten okamžik musí nastat co nevidět. Ale ještě jej nespatřila na vlastní oči. Stále nevnímala tu osudnou chvíli naplnění. Stále na něj nemohla zavolat, byl příliš daleko, než aby slyšel její hlas.
Smrt si povzdechla. „Kde se ten Voldemort zase zaseknul?“
St, 2010-04-07 13:39 — Lejdynka
Aúú, chudinka malá! Tak
Aúú, chudinka malá! Tak dlouho čeká, a zatracený Voldemort pořád nic...to bych ho přetáhla pánví.
Ale on přijde, děvenko, on přijde.
Zaseknul se v Horcruxech, potvora.
Út, 2010-04-06 21:59 — Profesor
Paráda. Voldy je tak
Paráda. Voldy je tak neschopný, že i smrt nechá čekat. Rozhořčení kmotry s kosou mne pobavilo.
Út, 2010-04-06 21:24 — angie77
Roztomilé
Voldy je nespolehlivý a kazí Smrti časové plány:-) Pointa se mi moc líbila.
Út, 2010-04-06 19:22 — Jacomo
Taky jsem tušila podraz
Taky jsem tušila podraz, ovšem tohlecto, to je tedy dílo! Divím se, že si Smrt jen povzdechla. Čekat na něj takovej SMRŤ sedmnáct let, tak ho nejspíš zabije :-)
Út, 2010-04-06 17:12 — Aveva
Teda bylo mi jasný, že v tom
Teda bylo mi jasný, že v tom bude nějakej podraz, ale stejně mě pointa překvapila. Roztomilé :o)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit