Toulavá

Po každé cestě prošla se,
ve věčných dálkách našla se,
v lecjakých místech se stavila,
kdejaké krásy spatřila.
Celý kraj prošla tam a sem,
na nohou vždycky celý den,
na noc ulehnout, krátký sen,
ráno zas na nohou, den co den.
Všude ji znají, toulavou,
když cestuje krajem, dálavou,
kde staví se, vlídného slova má,
kde třeba je, tam pomáhá.
Vrcholky hor, nejnižší údolí,
sníh, mráz, a déšť, úporná horka,
nic ji nezkolí,
po cestě nezlomně stoupá.
Kdysi mívala i modrou krev,
dnes vítá i stáj na nocleh,
ne více na zámku, ve zlatech,
dnes jí však patří celý svět.