Sbohem

„Kam jdeš?“ zeptala se téměř vesele. Synovu bundu sjela nanejvýš nesouhlasným pohledem, ale neřekla nic.
„No… trochu se projít,“ snažil se Sirius o nezávazný tón. Úsměv nebyl tak docela upřímný. „Je tu na mě strašnej blázinec.“
„To je zvláštní, že vždycky, když jsi venku, tak je tu najednou klid,“ pobaveně nadzvedla obočí. „Nedívej se na mě jako štěně. To, že kazíš veškerý zákon a pořádek, už není nic nového.“
„Tohle není pro mě,“ pokrčil omluvně rameny.
„Vždyť já vím… Brzo se vrať,“ vyprovodila ho ke dveřím. Dokonce zamávala na rozloučenou. Sirius prkenně přikývl.
Překonal nutkání se otočit.
Už se nevrátil.