Mys kategorické poruchy

Licoměrní zpustlíci meditovali nad hrnkem mléka.
„Jak je ta skála sametová!“ smísil se Pí.
„Odkud asi přišla ta lentilková ozóna?“ lišil se Ró.
Kaše si nebrala oranžovo-mentolové servítky. Porazila PíRó dlaní velikosti absurdně malé vidličky. Zakomíhala. Lesní kolodrápi se vynořili z kolchozů, posmutnili a brum: „Jak je ta kočka slon!“
Myšlenky se ojínily náhlým smetanovým výrokem: „Kolik koly koulí koaly? Koul–koul.“
A tak licoměrníci, PíRó, kaše, kolodrápi a myšlenky kolotali tramvají, sami samotincí mlhotali absinthovou stropní ventilací. Kuše lovila! Stromy vířily! Mostecká raportbanka právě snesla všechno. Myriáda? Nic nebude!
Vodová halucinace prošla. Inkoust zabředl, maminka prosmutnila. Kiše a lampy. Konec.