Čas od času si přeji, abych mohla být lepší. Možná méně… přezíravá?
Na tom ale stejně nezáleží. Nevěřím totiž na „a pokud ještě neumřeli, tak tam žijí dodnes,“ příběhy.
Chcete vědět proč?
Protože všichni žijí po velmi krátký čas. A všichni umírají.
Kromě mě, samozřejmě. Jsem tak stará… a pohleďte na mě! Působím jako mladá. Nevinná.
Jo… problém je, že už se tak dávno necítím.
Veškeré sny jsem zahodila už kdysi. Propadly se do propasti ztracených slibů a nadějí.
Je to spravedlivé. Nejspíš. Opravdu? Zasloužím si to všechno nést? (what have I done?)
Pro mě už všechny pohádky pozbyly smyslu.
St, 2011-05-04 22:09 — Profesor
Smutné, ale to je život.
Smutné, ale to je život.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit