Sedmé přikázání

Ota vpadl do Divišovy jizby a rychle za sebou zavřel. "Proboha, Diviši, pomoz mi!"
Velitel stráží byl ihned ve střehu. "Jsme v nebezpečí?"
"Já rozhodně," naříkal Ota. "Slíbil jsem děvečce z kuchyně, že ji večer podrobím výslechu. Jenže pak jsem zapomněl a slíbil to i uklizečce. Teď se v mém pokoji hádají spolu, ale vím, že spojí síly, až jim padnu do spárů!"
Diviš si založil ruce na prsou. "Co chceš po mně?"

Ráno byli oba nevyspalí a rozmrzelí z noci na jednom lůžku.
"Smilstvo je sice hřích," prohlásil Diviš, "ale krást pokrývku tak jako ty, to ti Hospodin neodpustí."