Dovolenou si zaslouží každý

Každý den jsou spolu. Každou hodinu. Vždy to samé. Pouto, které je drží pospolu, je váže už léta. Už si ani nemohou představit život jeden bez druhého. Měli vůbec nějaký život předtím? Čas už léta odbíjí za jejich zády monotónní rytmus a oni na něj reagují stejně jako vždy. Pohled před jejich očima se mění. Lidé plynou skoro souvislou řekou a i domy jsou o patro menší. Pouto je svírá pospolu. Jen je a čas. Jen tři dny v roce se jeden z nich odtrhne. Vždy o Velikonocích. Možná to dělá z tradice, ale jednou ročně si snad dovolenou zaslouží.