Dopis posledního přeživšího

Drahý Tacite,

neumíš si představit tu zkázu, která pohltila celé město. Zdá se, že jsme svou zhýralostí popudili Bohy. Vypadalo to, jakoby se na celou zem hroutilo nebe.
Objevil se obrovský mrak a zem pokryla masa hmoty z pekla. Během chvíle vše zmizelo. Tisíce lidí se propadlo do tmy. Moře se vylévalo ze břehů.
Vše bylo rychlé. Myslím, natolik, že většina ani nepostřehla, co se děje.
Stál jsem míle daleko, tři dny. A nemohl se pohnout. Žár odsud sálající mi olizoval tváře, jakobych byl v centru té hrůzy.
Nevím zda budu moci ještě někdy v klidu spočinout.

Tvůj přítel Plinius