Prolog II: U krimu

Byl snědší, hubenější, ostříhanější.
„-kuju, kucí, že jste přijeli! Už se tam nikdy nevrátím, nikdy, rozumíte?!“
Mávne za sebe k vězeňské bráně.
„Dyť máš, vole, ještě flastr,“ chmuří se Robert, „co to bylo, udělat ještě ty podbořanský vilky? V den nástupu!“
„Protest, Berto, i cigoš má svou čest. Odsoudili nevinnýho!“
„Co blbneš,“ nechápe Václav, „vždyť jsme…“
„Ale už to bylo promlčený, chápeš? Tady starej,“ ukáže na Roberta, „si to odkroutil tři roky přede mnou! A vůbec, buď sakra rád, žes tomu unikl. Tam nesmíš mít zachovanou paniku, jinak je s tebou úplně špatně zle.“
„Asi myslíš panenství, ne?“ upřesňuje Robert.