Marcela

„Jak jste se k té práci vlastně dostala?“ zeptal se pokladní, když si k němu přisedla potřetí. Z jmenovky zjistil, že se jmenuje Marcela.
Pokrčila rameny. „Neměla jsem moc na výběr.“
„A co jste studovala?“
„Zpěv na konzervatoři. Tři měsíce po maturitě otěhotněla. Takže po dvou mateřských a bez praxe jsem si nemohla moc vybírat. Ale tady to jde a doma mám dvě krásné děti. Co vy?“
„Zámečník v důchodu.“
Usmála se. „Bavilo vás to?“
„Nebyla to špatná práce. Ale po čtyřiceti letech už člověka baví máloco.“
„A cestování by vás nebavilo?“
Pokrčil rameny.
To nebylo ne, všimla si spokojeně.