D9 - Sedící bratři

Kopec v oblacích zmizel a já se s Eeregiou objevil na prosluněné louce.
"Hej, ty tam..."
Otočil jsem hlavu za zdrojem volání.
"Ano ty, pojď sem!"
Došel jsem ke dvěma mužům sedících na židlích.
"Mohl bys nám donést tamtu květinu?" otázal se ten napravo.
"Kdo jste?"
"Jsme bratři," usmáli se.
"Proč se prostě nezvednete a nedojdete si pro tu kytku sami?"
"Čekám na svého bratra, Honzu," povídá jeden.
"A já čekám na svého bratra, Michala," povídá druhý.
Nechápavě jsem se podíval na vlasoida.
"Víte, jednou vám tu kytku někdo donese, ale já ne."
"To nevadí. Počkáme. Přece máme optimistické vyhlídky."