Noci v bílé krajce

"To jsi byla ty, že ano?"
Pomalu se otočila. "Kapitáne?"
Přistoupil blíž, v očích výraz člověka, který si myslí, že se dovtípil pravdy. "V patnáctém století... Ta dívka, kterou onen kněz zachránil."
"Nemůžeš zachránit mrtvé."
Nemusel odpovídat, ve tváři mu stejně jako v kartách jasně četla: Ale nikdy se o to nepřestanu snažit. Povzdechla si.
"Ale, že bychom se ve stáří stávali sentimentálními?"
Ušklíbl se. Bylo by to téměř půvabné, kdyby stále dokázala ocenit krásu. "Možná. Trochu mi to tam občas vrže."
"Musíš si lépe promazávat panty," pronesla ironicky.
"Nejspíš máš pravdu," uznal. "Něco k pití?"
"Nepiji," odvětila suše.
"Přirozeně."