Síla lásky

Krev mi stéká ze rtů, lahodná a sladká. Nedokáži odolat a opakovaně si je olizuji, abych zachytila onu pomíjivou chuť.
Slabé zasténání mě probere z mého vytržení. Pohlédnu dolů a spatřím, že má oběť, mladý muž asi okolo čtyřicítky, doposud žije.
Nezabíjej mě, jeho oči němě prosí.
"Pššt," konejším ho a jemně pohladím po tváři. "Sice zemřeš, ale tvůj otisk bude existovat i nadále ve mně."
Je to pravda. Každý, koho jsem kdy připravila o život, je navždy usídlen v mé paměti.
(ničí mě to... ale zároveň bez toho nedokáži být)
S touto myšlenkou se skloním a znovu začnu pít.