Kdo sčítá všechny naše kroky

Jako fénix z popela vstaneš každé ráno, vynoříš se z oparu, pod kterým se skryl celý svět tam dole, čerstvě vykoupané rosou z hodiny mezi psem a vlkem. Pomalu, nesměle se tvé paprsky roztančí po vzdálených i blízkých skalních stěnách a zalijí je narůžovělou září. Trvá to dlouho, než obejmeš svět docela, než prohřeješ nocí zkřehlé a spánkem ztuhlé kosti poutníků. A oni jdou, opatrně, váhavě vykračují na cestu dnem, který je čeká. Až do večera je budeš provázet a sčítat jejich kroky. Než těsně nad blednoucím obzorem zabliká první hvězda. Než v nekonečně barevném divadle shoříš a zmizíš docela.