Pozvání

Severus sledoval Harryho, který přešlapoval u dveří.

„Tak já půjdu,“ povzdechl Harry a položil ruku na kliku. „Snad se ještě uvidíme,“ vydechl a smutně se pousmál. Věděl, že by měl mít ze Severusova propuštění radost, ale bál se, že už ho neuvidí. Otočil se.

„Harry?“ oslovil ho Severus tiše. „Kdybys chtěl, můžeš přijít zítra na čaj,“ navrhl obezřetně.

Zářivý úsměv mu odpověděl dřív, než Harry stihl promluvit.

Jakmile Severus osaměl, začal plánovat. Čaj, sušenky, možná víno, hudba… Zarazil se. Sundat obraz Albuse, který visí v obýváku, důrazně připomněl sám sobě. Vážně nechtěl, aby jim do toho ten všetečný stařík kecal.