Co neměla vědět

Holčička sedí se zkříženýma nohama na rohoži z proutí a přebírá váčky s bylinkami.
Polohlasně u toho slabikuje nápisy černým uhlíkem.
Z každého vytáhne pár sušených lístků, prohlíží si je. Přivoní si, promne mezi prsty. Znovu opakuje jejich názvy.
Vlasy ji září v pološeru jako živý oheň.

Kdyby vzhlédla, spatřila by matku, jak stojí ve dveřích, svírá nejistě dlaně v zástěře a neví, jestli nezamykat. Květiny i ji.
Spatřila by v její tváři pýchu.
A také strach.
Některé znalosti jsou - nebezpečné.
A některé zabíjí. 
Nepřiznaná láska pro tu malou jí konečně rozevírá srdce.
Zítra. Zítra ji poprvé vezme do močálů.