Dobrý skutek

Kam se poděl jeho dar slova?
Do čelisti ho tlačila hlaveň pistole; ledově se potil, myslel na prchlé múzy a existenci Boha.
Svezením stopaře chtěl vykonat dobrý skutek.
„Hodím tě do Melrose.“
„To bude super.“ Zněl vděčně a z úst mu voněla mátová žvýkačka.

Odvoz nestačil. Chtěl „Prachy, mobil, hodinky. Dělej.“
Pohledem prozradil koženou brašnu, která ukrývala to všechno a ještě víc. Dar slova, vzpomněl si, nechal zavřený tam v podobě rukopisu čerstvé knihy.
„Tohle mi neber.“

V jednom rozhovoru tvrdil, že by se za své dílo rval. Ale ten kluk zbraň nikdy nesklonil.
„Tady zastav, fešáku. A zas upaluj.“