V DMD múzy zásadně pějí:)
Hezké drabblení!
Téma pro 6. 4. 2023: Inter arma silent Musae - lat. Ve válce múzy mlčí.
Toto téma bude uzavřeno 6. 4. 2023 v 23:59.
Bodíky můžete sledovat tady.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov
nesoutěžní
Je válka a múzy nemají co dělat.
Hudební múza spí, přičemž chrápe v nesprávné tónině.
Básnická múza sprejuje po zdech výkřiky do tmy.
Nebeská múza čutá s globem.
Taneční múza se chce stát aquabelou, ale zatím se spíš topí.
Múza tragédie se nudí, zdá se, že mozky obětí jejích her už jí přestaly chutnat. Vypráví otřepané vtipy a směje se jim.
Múza dějepisectví mučí děti a k tomu jim zpívá lidovky, včetně Sovětské hymny.
Společně kreslí obrázek, odložily však pastelky a kreslí krví.
Tak se všechny múzy spojily, aby vytvořily múzu novou, která má spasit svět - Šalovnoru - múzu virtuální reality.
Autor textu: žák pátého ročníku, O. K. a drobnou pomocí přispěl i V. Š., úpravy provedla Mgr. E. Z. alias Skříťa
Bez nároku na bod
Nesoutěžní, neb jsem téma nestihla včas, ale dneska se mi hodí do příběhu.
Příběh na pokračování o městě, které za pandemie strávilo několik měsíců v přísné izolaci a rozvinuly se tam poněkud zvláštní jevy. Psán bez ladu a skladu na přeskáčku. Protože jsem rebel a žiju život na hraně.
Artur sem zvenčí přivedla práce - pátrání po záhadné truhle. S úkolem mu pomáhá místní podivín Neklan.
Předchozí:
Jdou po mně, jdou, jdou, jdou…
"Jak bych jim zmizel? Najdou mě. Ze Strachova pryč nemůžu a je to tu malé. Dřív nebo později…"
Artur se ztěžka posadí a opře se o Ladin náhrobní kámen.
"Co najít tu… bednu, pro kterou tě poslali. Můžeš pak vyjednávat."
"Tohle je válka, Neklane, ty naivko. Jestli mě chtějí dostat, dostanou mě."
"Za zkoušku to stojí."
"Za dva týdny tady jsem se v pátrání nikam neposunul, a v téhle napjaté situaci to mám vyřešit?"
"Zkusme si zopakovat, co už víme. Moje máma si to vždycky zpívala, že pak mozek funguje lépe."
"Ani omylem nebudu zpívat, když mi jde o krk!"
Bod si nenárokuji; zveřejněno pozdě a jestli jsem se trefil do zadání je... diskutabilní.
Navazuje na Nešťastník v poušti.
Kam se poděl jeho dar slova?
Do čelisti ho tlačila hlaveň pistole; ledově se potil, myslel na prchlé múzy a existenci Boha.
Svezením stopaře chtěl vykonat dobrý skutek.
„Hodím tě do Melrose.“
„To bude super.“ Zněl vděčně a z úst mu voněla mátová žvýkačka.
Odvoz nestačil. Chtěl „Prachy, mobil, hodinky. Dělej.“
Pohledem prozradil koženou brašnu, která ukrývala to všechno a ještě víc. Dar slova, vzpomněl si, nechal zavřený tam v podobě rukopisu čerstvé knihy.
„Tohle mi neber.“
V jednom rozhovoru tvrdil, že by se za své dílo rval. Ale ten kluk zbraň nikdy nesklonil.
„Tady zastav, fešáku. A zas upaluj.“
Po dlouhých hodinách se zem přestala třást a nad územím nikoho se rozprostřelo ticho. I zdánlivě nekonečná salva artilerie našla svůj konec. Vrstvami kouře se prodraly sluneční paprsky a dopadly na špinavé obličeje v linii zákopů. Mladí muži s unavenýma očima vylézali pod modravou oblohu z krytů. Kdosi začal recitovat dětskou básničku o skřivánku a jaru, verše přinášející úsměvy na tváře jeho druhů.
Brzy však jeho slova přerušil pískot píšťalky. A potom další a další. Nu, přišel čas. Tisíce rukou se zapřely o bednění zákopu a vytáhly se nahoru, v jejich křečovitém stisku pažby zbraní. A pak vyrazily vpřed věčnosti.
Za domácí úkol jste měli přeložit a vysvětlit význam citátu Inter arma silent Musae. Chce někdo přečíst svoje zpracování?
No tak, nebojte se a zkuste to někdo.
Do té doby nepůjdeme domů. No vida, už máme dobrovolníka!
Ehm, znamená to, že armatury jakoby posilujou ty, medúzy. No a asi to tak bude, protože armatury posílej cokoliv, žejo? A citát je latinsky, tak asi mají tam v Latině hodně medúz. Já je viděl jenom v Itálii a teda požahaly mě dost silně i bez armatur...
(smích v učebně, učitel skládá hlavu do dlaní)
To byl nápad, kurz latiny pro stavební dělníky...
Ženy neměly na bitevním poli co dělat.
Obvykle.
Ale ona nebyla tak úplně obvyklá.
Jejím úkolem bylo nést a sdělovat Hospodinovu moudrost, tam, kde moudrost mužů selhávala.
Rozněcovat víru, rovnat páteře, zvedat hlavy... a nebo také ohýbat nepoddajné šíje.
V tomhle případě měla dodat odvahu zbabělosti s korunou na hlavě.
Ovšem její snaha byla marná.
Ani to, že bitva už byla vyhraná, ho nepřesvědčilo.
Proto její proroctví vítězství odevzdá do rukou další, která sice nebyla přímo ve válečné vřavě, ale stan si postavila příhodně blízko.
A když bude po všem, zvedne svůj ženský hlas k oslavné písni pro svého Boha.
Nalézt ji můžete v knize Soudců, kapitoly 4 a 5
skutečná probíhající válka a její oběti
Oleh Sobchenko, Kleió
Valerii Romanovskyi, Kleió
Vitalii Pyvovarov, Kleió
Oleksandr Snihurovskyi, Melpomené
Serhii Shkvarchenko, Terpsichoré
Yaroslav Harkavko, Thaleia
Vadym Stetsiuk, Kleió
Volodymyr Vakulenko, Kalliopé
Vadym Khlupianets, Terpsichoré
Yurii Kostyk, Kleió
Yurii Kerpatenko, Euterpé
Viacheslav Zaitsev, Kleió
Oleksandr Shapoval, Terpsichoré
Roman Barvinok-Skrypal, Euterpé
Artem Dovhopoly, Kalliopé
Glib Babich, Euterpé
Aleksey Chubashev, Kalliopé
Bohdan Slyushchynsky, Euterpé
Ilya Chernilevskyi, Euterpé
Natalia Kharakoz, Kalliopé
Elizaveta Ochkur, Thaleia
Sonya Amelchykova, Thaleia
Serhii Skald, Kalliopé
Serhii Burov, Kleió
Nadiia Agafonova, Kalliopé
Yevhen Bal, Kalliopé
Yurii Ruf, Euterpé
Serhii Zaikovsky, Kleió
Artem Datsyshyn, Terpsichoré
Oksana Shvets, Melpomené
Pavlo Yeremenko, Thaleia
Pavlo Lee, Melpomené
Nikdo neodpovídá. Je ticho.
Org.: Bodíky nechci.
V ležení nepanuje dobrá nálada.
Jsme unavení, zmáčení, poštípaní od hmyzu, podrápaní od prodírání houštím. Nohy bolavé, šaty zablácené, mezi zuby skřípe písek.
Všichni bychom chtěli nějakou vzpruhu, než se stočíme do provlhlých houní.
V kostkách se najdou leda tak důvody k hádce. Radši je zabavím, než to špatně skončí.
A vtom to zaslechnu. Ten jindy milý zvuk laděné struny.
„Copak ses dočista pomátla?" osopím se na Maris.
„To už ani zpívat nesmíme?" mračí se na mě se slzami v očích.
Jako by nevěděla, jak dobře by se v noci nad vodou jejich zpěv nesl, přímo k uším rohirských hlídek.
Asi protože inter arma silent musae, tak jsem dneska strávila pár hodin tím, že jsem se pokoušela zahrát skřetí písničky na skřetí nástroj. A vůbec mi to nešlo.
"Was it something I said?" Julian craned his neck, toward Major Kira's retreating back, as though it would explain what had just happened.
"Really, Julian." Garak sighed and gestured to one of the waiters.
"All I said was that I enjoyed Bajoran opera!"
"And..." Garak's eyebrow ridges did not raise, but there was, Julian felt, a clear implication thereof.
"I don't know!"
"You said," Garak cleared his throat, "that you wish they'd written more of them."
"So?"
"Inter arma silent Musae."
"Pardon?"
"Just an Earth phrase I picked up while taking measurements. Latin, I think." He raised a glass, smiling.
