Stáli na pozemcích zámku, v rukou kuše, jakoby se chytali lovit křepelky. Celý zámek byl zahalen ve smutku.Vévoda a jeho nejstarší syn a dědic krátce po sobě zemřeli. Mladší vévodův syn byl již několik let nezvěstný.
Tihle dva ovšem žádné slzy neprolévali. Právě naopak, v jejich tvářích se zračilo uspokojení. Vlastně se vzájemně div nepoplácávali po ramenou.
"Dobrá věc, se podařila - a vzdálený bratranec vévody bude dědit," křenil se jeden z nich na druhého. "Doufám, že nezapomeneš, čí práce tě sem dostala, až budeš nahoře."
"Zapomínáte, že jsem tu ještě já..." ozval se jim za zády hlas vévodova mladšího syna.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit