Závan minulosti

Pan Tyler přisupěl k Adamovi. Něco mu na něm nesedělo, ale nemohl přijít na to, co bylo jinak.
Adam se sípavě nadechl. Oči mu pořád žhnuly rudým světlem, i když to už nebyla sytá barva plamene, spíš tlumené řeřavé uhlíky. Brian a Wensley zesílili stisk na jeho pažích.
„Za mých mladých let by vám nikdo tohle bláznění netoleroval,“ zasyčel pan Tyler.
„Proč? Vždyť si jen hrajeme venku?“ namítla Pepřenka
Pan Tyler zamával volnou rukou ve vzduchu. „Takové, jako jste vy, já znám, ale zapište si za uši, že barevné čočky už nejsou žádná známka punku. To za mých mladých let…“