Ať už je kdekoliv...

Každý rok se jich tu scházelo míň. Nebylo se čemu divit. Přece jen už to bylo skoro 70 let.
Izák se rozhlédl po známých tvářích. Jako všichni ostatní sem vezl své prarodiče, aby uctili památku muže, který jim zachránil život.
„Přehodil výhybku a náš transport se ocitl na slepé koleji. Pobil němce, dostal nás do bezpečí a umřel. Nikomu neřekl, že byl zraněný.“
Tetě Aleah se třásl hlas. „Ta vedlejší kolej vedla do náruče smrti a on nás dovedl k životu.“
Začali zpívat.
Všichni, až na Solomona. Stařec se jen usmíval, protože věděl, že v hrobě jejich tajuplný zachránce není.